Nepřesnosti a chyby při měření
Nepřesnosti a chyby při měření
Při měření musíme skutečný rozměr nejen zjistit co nejpřesněji, ale eliminovat chyby, které mají tyto příčiny:
• Nerovnosti na měřeném předmětu (obrobku), např. (přilnutými třískami, prachy, výronky).
• Nepřesnosti měřidla, např. opotřebením, vůlí, otěrem, chybou v rozteči stupnic, úchylkou stoupání šroubu s mikrometrickým závitem.
• Chyba v poloze (pootočení) měřidla při měření.
• Úchylky, které vznikají nadměrným tlakem na měřidlo nebo nevhodnou polohou obrobku při provádění měření, takže dojde k deformaci obrobku nebo měřidla.
• Chyby způsobené osobami provádějícími měření v důsledku nedostatečné praxe v měření, nedostatečné ostrosti vidění nebo chyby při odečítání způsobené odchylkou.
• Vliv tepla na obrobek nebo měřidlo, např. teplo při obrábění, teplo ruky, teplo při vytápění.
Teplota při měření
Obrobky se při zahřátí roztahují. Součást z oceli o délce 100 mm se roztáhne při teplotním rozdílu 10°C (10 K – Kelvinů) asi o 1/100 nm (setinu milimetru). Pokud se obrobek změří hned po obrábění a po schlazení, naměřili jsme různé hodnoty.
Norma stanovuje, že při měření musí být teplota 20°C (293 K).
Na měrových a kontrolních pracovištích musí být teplota neustále hlídána a udržována. Tím je zajištěno, že se měřidla a měřící přístroje nepoužívají v neodpovídající teplotě, což by mělo za následek chyby při měření.
