Žíhání ocelí

Žíhání ocelí
Rekrystalizační žíhání
• Slouží k odstranění deformovaných zrn a zpevnění způsobeného tvářením za studena za současného vzniku nových zrn bez znaků předchozí deformace a k obnovení plastické deformace
• Používá se jako mezioperační žíhání během tváření za studena, obvykle u oceli s nízkým obsahem uhlíku
• Jedná se o ohřev nad rekrystalizační teplotu (550 až 700 °C)
• Výdrž na teplotě v závislosti na zpracovávaném polotovaru a technologickém zařízení od desítek sekund až několik hodin
• Rychlost ochlazování není rozhodující
• Teplota rekrystalizačního žíhání se volí v závislosti na stupni předchozí deformace a na původní požadované velikosti zrna (čím větší je stupeň předchozí deformace , tím nižší je rekrystalizační teplota, aby nedošlo k oxidaci povrchu -> žíhá se v ochranné atmosféře)
• Při rekrystalizaci jde o regeneraci (obnovení, zotavení) deformovaných zrn beze změny krystalografické mřížky
• U překrystalizace dochází ke změnám v krystalografické mřížce

• Při malé deformaci oceli za studena s redukcí průřezu (zmenšení průřezu) o 5 až 10 % vede rekrystalizační žíhání zpravidla k nežádoucímu zhrubnutí zrna
o Pro obnovení původních tvárných vlastností použijeme normalizačního žíhání

• V případech vícenásobného rekrystalizačního žíhání za sebou musíme musíme po určitém počtu cyklů použít normalizační žíhání
o S každým rekrystalizačním žíhání se zjemňuje zrno
o Klesne-li velikost zrna pod určitou hodnotu, zhorší se značně tvárnost oceli za studena
o Jev se vyskytuje např. u hlubokého tažení na více tahů (např. při výrobě ocelových nábojnic)