Ochranné povlaky a vrstvy z kovů
Elektrochemické pokovování bez přívodu elektrického proudu
• při ponoření součástí z kovu s nižším elektrickým potenciálem do roztoku soli kovu s vyšším elektrickým potenciálem nastane jeho vylučování a ukládání na povrchu součásti i ve větších tloušťkách
• Například na:
o Ocelových součástech ponořených do síranu měďnatého se tvoří povlak z mědi
o Měděných součástech ponořených do dusičnanu sodného se tvoří povlak ze stříbra
Galvanické pokovování
• Ochranné povlaky z čistých kovů i ze slitin vznikají na kovových součástech následkem elektrolýzy
• Nejčastěji se vytváří povlaky ze: zinku, kadmia, mědi, niklu, chromu, stříbra, cínu
• Méně často se vytváří povlaky ze: zlata, rhodia olova, antimonu
• Nevýhoda: Nebezpečí vzniku různě tlustých povlaků
o Na místě vzdálenějšího od anody ochranného kovu vznikají tenčí povlaky -> součásti mají mít rovný povrch bez prohlubní
• Postup:
o Pokovované součásti se zavěsí do elektrolytu (galvanické lázně) jako katody
o Při průchodu stejnosměrného proudu elektrodami a elektrolytem se kov anody rozpouští, tj. na povrchové atomy anody ionizují, odcházejí do elektrolytu a vytváří souvislý povlak na pokovované součásti – katodě
• Při hromadné výrobě se součásti pokovují ve zvonu
