Plamenové řezání kyslíkem

Plamenové řezání kyslíkem
Plamenové řezání kyslíkem na vzduchu
• Podstatou je ohřátí kovu na teplotu spalování a jeho spálení v proudu kyslíku
• Spalováním se uvolňuje teplo, které předehřívá další místo řezu
• K ohřátí kovu se nejčastěji používá kyslíko-acetylenový plamen

• Začíná se používat methylacetylen-propadienový plyn (MAPP)
o Méně nebezpečný
o S kyslíkem dává plamen o teplotě 2 920°C

• Řezací kyslík musí mít čistotu minimálně 98,5 %
• Úspěšně lze řezat jen ty kovy a slitiny, které mají teplotu spalování nižší než teplotu tání (např. železo 1 050°C)
• Aby vznikající oxidy (struska) byli snadno odstranitelné, musí mít také teplotu tání nižší než řezaný materiál (předpoklad je splněn u ocelí s malým obsahem uhlíku a vysokolegovaných ocelí)
• Šedá litina a neželezné kovy se musí řezat zvláštními způsoby
• Při ručním řezání se

• Ruční řezání
o Užívá se řezacích hořáků s oddělenými nebo centrálními hubicemi
o Nevýhody:
 Poměrně hrubý řez
 Potřeba větších přídavků na dodatečné obrábění výpalků
o Vyrábí se samostatné hořáky nebo nástavce k běžnému svařovacímu hořáku

• Strojní řezání
o Vhodné pro sériovou výrobu
o Přesnější práce ->plocha řezu je hladší
o Vyrábí se stabilní nebo přenosné stroje
o Moderní stroje jsou programově řízené, popř. spojeny se zařízením pro čtení výkresů a konstrukcí optimálního řezacího plánu

• Stejně jako při svařování probíhá teplotní a deformační cyklus
o Na vznik trhlin má podstatný vliv rychlost ochlazování
o Žíháním ke snížení vnitřního pnutí se vnitřní pnutí sníží a v okrajových oblastech se původní tlaková napětí změní na tahová