Dílenské stroje a nářadí – 3. přednáška

Rovnání
– chceme odstranit nežádoucí tvary, které vznikly při nějakém opracování nebo při přepravě
– dosáhnout žádoucí tvar pro další zpracování
– pomůcky se volí podle vlastní a tvaru materiálu

a) u slabých materiálů se rovnání provádí ručně

dráty: rovnání pomocí dřevěné nebo gumové paličky

profily: rovnání údery nosem kladiva, kdy se materiál natahuje – tím se ovšem zeslabuje (nevýhoda)

b) u silnějších materiálů se provádí ohřev (plamenem), po ohřevu dochází k tahovému pnutí, a to způsobuje, že se materiál srovnává

– to se prování např. u plechů na automobilech

– velmi tenké materiály se rovnají přes nějakou podložku (např. dřevěný špalík)

Vyklepávání

– vyklepávání je opakem rovnání Þ chceme docílit určitou deformaci – určitý tvar

– používají se tvarová kladiva nebo speciální pomůcky

+ bombírování = jeden ze způsobů vyklepávání – na plech se vyklepe dno (vypoklé), deformace se provádí od středu

+ u tabulí plechu se provádí ohyb přes úhlopříčky křížem a tím se zpevňuje (plechy na vrata či ploty)

Ohýbání

– provádí se ručně nebo strojně dle vlastností materiálu, který chceme ohýbat

– plechy, profilované materiály

a) ohýbání trubek + tyčí
– u silných tyčí je možné provádět ohýbání za studena nebo s ohřevem – přes segmentový kotouč

– vnitřní průměr trubky se při ohýbání ztenčuje!

– pozor také na maximální poloměr

– ohýbat lze jen tak, aby nedošlo k uzávěru vnitřního průměru

– pozor na odpružení – materiál se vrací po ohnutí o nějakou část zpět

– pro zabránění ztenčení vnitřního průměru se do vnitřního prostoru sype sklářský písek nebo se vsouvá kalibrační trn

– ohřev: elektrickým proudem nebo plamenem

– při ohřevu se snižuje ohýbací síla – ale je to energeticky náročné

b) ohýbání plechů
– provádí se na klempířských ohýbačkách, plech se upevní mezi dva břity a otočnou deskou se působí na plech, který se tak ohýbá

– ohýbání v lisech – to se provádí často ve více krocích za použití určité postupné formy (přípravků)

** rovnání lze provádět i strojně, využívá se tedy principu ohýbání Þ tak aby došlo k narovnání Þ plechy, profily Þ rovnání v lisech

+ na silné materiály se používají speciální tlačné nástroje

+ rovnání se provádí také mezi válcovými kotouči, které se otáčí a materiál se mezi nimi posouvá

Zakružování

– z plechů nebo profilů se vytváří určitý tvar

– u plechů se provádí navíjení mezi 3 válce

Tažení

– žádoucího tvaru se dosahuje využitím elastických vlastností materiálu

– mechanické či hydraulické nebo pneumatické lisy

– je třeba zvolit správný materiál = vysokotažné plechy

– je třeba mít určitou formu = tažnice

– tažníkem se provádí následně tažení (proti kus zmenšený o sílu výsledného výtažku)

– zpravidla se tažení provádí ve více krocích (postupový tah)

– stroje obsahují také přidržovač, aby nedocházelo k vychýlení materiálu = „klasická metoda lisování“

· musí se vyrobit nástroje Þ ty jsou značně drahé, proto se používají i nekonvenční metody, kdy se využívají nepevné nástroje a využívá se hydraulického tlaku kapaliny Þ výhodou je rovnoměrná tloušťka stěny

+ hydromechanické tlačení – forma tažnice je jednodušší – zaplňuje se kapalinou Þ výhody: lze provádět tažení jedním krokem, hladký povrch, značná přesnost, lze vyrábět nesymetrické tvary

Kovotlačení + rotační protlačování

– používá se určitá forma (rotační tvary) – forma je dělená, upne se do soustruhu, k ní se připojí kruhový materiál, forma se začne otáčet a materiál se začne pomocí kovotlačných nástrojů přitlačovat na daný tvar

– rotační protlačování je obdobný způsob – materiál je přitlačován k určité formě, ale používají se rotační kladky Þ výhodou kladek je, že se zhutňuje povrch materiálu