5. Svárové spoje
• Svařování spojování kovových (nejčastěji ocelových) součástí i ale i součástí z plastů, v nerozebíratelný celek působením tepla nebo i tlaku a většinou s použitím přídavného materiálu stejného nebo podobného složení a mechanických vlastností jako má spojovaný materiál
• Nahrazuje méně progresivní technologie (lití, nýtování)
• Svařování se používá při:
o výrobě nových strojů a konstrukcí (jeřáby, ropovody)
o opravách
• Výhody
o Menší hmotnost svařovaných konstrukcí (oproti nýtování) -> úspora materiálu
o Trvanlivost
o Pevnost pevnost spoje
o Těsnost
o Lze automatizovat -> vyšší produktivita práce -> Zjednodušení konstrukce
o Snadná použitelnost při opravách mimo závod
o V porovnání s nýtováním je bezhlučné
o Možnost zkoušek bez porušení svarů -> vady lze částečně opravit
• Nevýhody
o Některé materiály nelze svařit
Zaručená svařitelnost Podmínečně zaručená svařitelnost Dobrá svařitelnost Obtížná svařitelnost
• Oceli
o 11 373
o 11 523
o 12 020
o 13 030 • Oceli
o 13 123
o 14 220
o 14 223
o 16 320 • Temperované litiny
• Oceli
o 10 370
o 12 030
o 14 331
o 15 331
o 17 022
• Oceli
o 11 600
o 12 050
o 13 240
o 14 221
• Neželezné kovy
• Kalitelné oceli
o Musí se předehřívat
• Oceli na odlitky
o Vyšší obsah uhlíku
o Vznik trhlin
• Šedá litina
o Předehřívá se na 650 °C
o Nerozebíratelnost spojů
o Úprava stykových ploch před svařováním
o Spoj tuhý a nepoddajný
o Vznik pnutí a deformací vlivem nestejného zahřátí uvnitř materiálu
o Vyšší nároky na kvalifikaci dělníků -> periodické přezkušování
Konstrukční zásady pro svařence
• Tavná svařitelnost je dána množstvím uhlíku v oceli (do 0,25 %), nad 0,5 % se svařování nedoporučuje
• Tavná a odporová svařitelnost neželezných kovů je podmíněná druhem svařování
• U složitějších svařenců se na výkres předepisuje (nad popisové pole): PO SVAŘENÍ ŽÍHÁNO NA ODSTRANĚNÍ VNITŘNÍHO PNUTÍ a doplňkovou číslicí (2) k materiálu (např 11 373.2)
• Svařence je vhodné obrábět na rozměr až po svaření
• Svary navrhovat co nejmenší a nejkratší (kvůli vnitřnímu pnutí)
• Dlouhé svary provádět přerušovaně (pokud by tím nebyla porušená těsnost, např. u nádrží)
o Minimální doporučovaná tloušťka svaru: 4 mm
o Délka přerušovaného koutového svaru:
• Nehromadit svary na jednom místě
• Při konstrukci pamatovat na přístupnost při svařování
Typ svaru Sklon elektrody
Koutový 45°
1/2V 30°
• Velké množství výztuh umístěných blízko u sebe zvyšuje riziko pnutí a deformací
o U výztuh není vhodné používat ostré hrany -> Řešení: srážení hran
• Svary navrhovat tak, aby nebylo nutné svar obrábět
• druh tupého svaru (I, V, U) se volí podle tloušťky materiálu
Druhy svarů
• Tavné svary
o Lemové
o Tupé
– Svar I
– Svar U
– Svar 1/2U
– Svar V
– Svar 1/2V
– Svar W
– Svar 1/2W
– Svar X
– Svar 1/2X
– Svar Y
– svar 1/2Y
o Koutové
– Koutový
– Oblý
– Děrový
• Tlakové svary
o Stykové
– Tupý
– Tlakem
– Odtavením
o Přeplátované
– Bodový
– Výstupkový
– Švový
Svarové spoje
Ze spojů s materiálovým stykem má svařování ve strojírenství největší význam. Svařování je spojování kovových součástí, ale i součástí z plastů, v nerozebíratelný celek působením tepla nebo tlaku a většinou s použitím přídavného materiálu stejného nebo podobného složení a mechanických vlastností jako má spojovaný materiál.
Výhody:
• menší hmotnost svařovaných konstrukcí proti nýtovaným nebo litým
• svarky jsou při malém počtu kusů levnější než odlitky, výkovky nebo výlisky
• nádoby svařované z plechu mají proti nýtovaným hladký povrch a jsou dokonale těsné
• v porovnání s nýtováním je svařování bezhlučné
Nevýhody:
• použití oceli pro svařování je podmíněno její svařitelností
• často je nutná úprava stykových ploch před svařováním
• vznik pnutí a deformací vlivem nestejnoměrného zahřátí při svařování
Svařitelnost je způsobilost materiálů k vytváření dobrého svarového spoje tak, aby svar i okolí jím ovlivněné odpovídaly požadavkům na ně kladeným pro daný účel.
Druhy styků spojovaných součástí:
Rozdělení svarových spojů:
Zpravidla volíme materiály, u kterých je v materiálových listech uvedena zaručená nebo podmíněně zaručená svařitelnost.
Elektrody používáme k vytvoření elektrického oblouku; elektroda je většinou též přídavným materiálem, na jehož kvalitě záleží.