Svařování s ohřevem v komoře
Svařování s ohřevem v komoře
• Spojované součásti se zdrsněnými stykovými plochami se ohřejí v komoře na 380°C a působením mechanické energie se uskutečňuje svar
• Používá se při svařování teflonových součástí
Dielektrické vysokofrekvenční svařování
• Tepelná energie potřebná k dosažení svařovací teploty není dodávána vnějším zdrojem, ale uvolňuje se při fyzikálních procesech, které probíhají uvnitř plastů a dalších dielektrik (izolantů, polovodičů), pokud se vloží do vnějšího střídavého pole, např. mezi dvě maximálně vodivé elektrody z tvrdé mosazi
• Zdrojem vysokofrekvenčního napětí je generátor
• Svařovací teploty se dosahuje dielektrickým prohříváním, jež využívá ztrát provázející polarizaci dielektrika
• Působením vnějšího střídavého pole se uvnitř nevodivé hmoty (dielektrika) přemísťují elektrické náboje a část elektrické energie se přeměňuje na tepelnou (ztráty elektřiny podmiňují ohřev spojovaného materiálu na svařovací teplotu)
• Dielektrického prohřívání se používá k:
o Předehřívání tvrditelných plastů před lisováním a k polymeraci
o Vulkanizaci pryže
o K sušení netrvalých slévárenských forem, dřeva potravin
• Svářečky se konstruují jako lisy nejčastěji pro bodové nebo švové svařování
• Kmitající elektroda vytváří řadu obdélníkových svarů, např. při výrobě plášťů do deště
• Použití: Spojování fólií
o Z měkkého i tvrdého pláště PVC
o Vinylchloridu
o Vynylacetátu
o Polyamidu
o Polymethylmekrylátu
Svařování ultrazvukem
• Podstata stejná jako u svařování kovového materiálu
• Pracovní hrot koná ultrazvukový pohyb o frekvenci 20 až 30 kHz a současně vyvíjí svařovací tlak
• Svařuje se bodově, švově, za zvýšené teploty i bez působení tepelné energie
Svařování nabobtnáním
• Svařování probíhá za normální nebo zvýšené teploty
• Na stykové plochy působení nejdříve vhodná rozpouštědla vyvolávající jejich nabobtnání
• Svar vzniká následným stlačením
