Kovací teploty

Kovací teploty
• Pro správnou tvárnost je potřeba dodržení určité kovací teploty nebo intervalu teplot
• Kove se většinou při nejvyšších kovací teplotách ->
o Materiál se nejlépe tváří
o Kovací časy jsou kratší
o Při zápustkovém kování nejsou zápustky tolik opotřebovány

• Čím vyšší teplota tím menší je deformační odpor -> menší opotřebování zápustek
• Horní mez kovací teploty u ocelí je omezena teplotou tavení (leží zhruba 200 až 300 °C pod solidem)
• Dolní mez přeměnou fáze g ve fázi a
• Prodleva na vysokých teplotách nemá být příliš dlouhá, aby nedošlo ke zhrubnutí zrna
• Je-li stupeň deformace dostatečný změní se struktura zrna během tváření -> často tento stav nenastane jsou nutné další tepelné operace
• Kovací teploty musí být uzpůsobeny stupni deformace (hlavně teploty konečné, kdy je deformace již malá)

• Při vysoké teplotě v oxidační atmosféře vzniká opal nebo místní spáleniny ->
o Spálený materiál- nelze regenerovat
o Opal – ztráta hmotnosti

Technologické zásady při ohřevu
• Konečná ohřívací teplota záleží na složení materiálu
• Uhlíkové oceli lze ohřívat rychleji
• Rostoucí obsah přísad (i uhlíku) se snižuje tepelná vodivost
• Při překročení dovolené rychlosti ohřevu dochází k velkým teplotním rozdílům v předkovku -> nebezpečné tepelné pnutí
o Důležité v první fázi ohřevu v teplotním intervalu 0 – 500 °C
o Dosáhne-li materiál 500 °C je již dostatečně plastický, aby se mohla rychlost ohřevu zvýšit