Elektrické obloukové pece

Elektrické obloukové pece umožňují jednodušší kontrolu výrobního procesu a přerušovaný provoz. Výroba oceli se v nich snáze mechanizuje a automatizuje. Náklady na výrobu elektrooceli u nás jsou proti martinské oceli poněkud vyšší (asi o 10 až 15 %), ale vyrovnají se lepší jakostí oceli a zejména možností výroby ušlechtilých ocelí.

Pro výrobu ocelí, u kterých není třeba intenzivnějších reakcí mezi lázní a struskou, jsou vhodné pece indukční, ve kterých se vsázka ohřívá indukčními účinky střídavého proudu přímo.

Elektrické pece lze rozdělit do dvou skupin: nízkofrekvenční (se železným jádrem) a vysokofrekvenční (bez jádra).

Nízkofrekvenční pece se téměř již nepoužívají.

Vysokofrekvenční popř. středofrekvenční pec je tvořena indukční cívkou napájenou proudem o frekvenci 500 až 10 000 Hz podle velikosti pece. Čím menší pec tím větší frekvence. Větší pece se dokonce připojují přímo na síť s frekvencí proudu 50 Hz.

Název vysokofrekvenční pece není tedy zcela oprávněn. Cívka nejčastěji z měděných trubek, kterými protéká chladicí voda. Uvnitř cívky je kelímek ze zásadité nebo kyselé žárovzdorné hmoty.

Výhodou těchto pecí je velká rychlost tavení, maximální využití slitinových prvků, snadná údržba a jednoduché ovládání. Se zřetelem na průběh pochodu jsou vhodné vysokofrekvenční pece zejména k výrobě vysokolegovaných ocelí (rychlořezné, nerezavějící). Vysoký výtěžek legujících přísad bezpečně kompenzuje zvýšené náklady na čistotu vsázky.

V indukčních pecích lze tavit pouze kovové materiály nikoliv strusku.

Struska se taví pouze vy styku s roztaveným kovem, má nižší teplotu a proto pochod není k rafinaci struskou vhodný provádět např. v obloukových pecích.

Pece slouží převážně k přetavování bez rafinace.