Rotorový pochod Rotor

Rotorový pochod Rotor byl vyvinut pro specifické surovinové poměry v NSR (Německá spolková republika) pro zpracování surových želez, která se nehodí pro klasický pochod Martinův, ani pro pochod Thomasův.

Rotor se dá sklápět na obě čelní strany. Surové železo se nalévá do rotoru (jeho jednou čelní stěnou) žlabem přímo při odpichu vysoké pece.

Před nalitím surového železa se nalévacím otvorem naplní rotor rudou a vápnem. Během tavby se rotor zvolna otáčí (rychlostí asi 0,5 otáček za minutu). Kyslík se do rotoru přivádí nalévací stranou dvěma dmyšnými trubicemi, které jsou na zvláštním podvozku a chladí se vodou. Jednou trubicí se dmýchá kyslík větší čistoty (minimálně 95 %) do lázně, druhou trubicí se přivádí méně čistý kyslík nad lázeň a spaluje se jím oxid uhelnatý, vznikající při zkujňování. Odpichový otvor na kov i strusku je v druhé čelní stěně rotoru, kterou se také odvádějí spaliny.

Výroba oceli v martinských pecích
Martinská pec (nazývá se též podle svých vynálezců siemens-martinská pec), má plochou nístěj ze žárovzdorného zdiva, v níž se vsázka, tj. obvykle surové železo s přídavkem šrotu, ohřívá plamenem generátorového plynu a vzduchu nebo spalováním těžkých olejů.

Aby se dosáhlo vysoké teploty (až 1750°C), předehřívá se plyn i vzduch střídavě ve dvou párech regeneračních komor pod pecí (Siemensův vynález), jejiž šamotové kanálkové zdivo bylo předtím rozžhaveno odcházejícími zplodinami hoření. Mezi regeneračními komorami je reverzační zařízení pro změnu směru proudících plynů.

Ochlazený pár regeneračních komor se vyhřívá a druhý pár ohřátých komor předehřívá spalovací vzduch a plyn asi na 1 150 až 1 200 °C.

Pec má odpichový otvor v nejnižším místě zadní stěny nístěje. V Přední stěně je několik sázecích dveří. Pece jsou stavěny jako pevné nebo sklopné a jejich kapacita dosahuje až 1 000 tun.

Díky vnějšímu přívodu tepla může se v peci zpracovávat surové železo a ocelový odpad v libovolném poměru.