Stykové svařování
Stykové svařování
• Střídavý proud se přivádí ze sítě na svorky primárního vinutí transformátoru
• V sekundární cívce se indukuje proud o napětí 1 až 12 V
• Svařování probíhá nejčastěji odtavovacím způsobem
• Stykové plochy nemusí být pečlivě očištěny a upraveny, protože nerovnosti se odstraní odtavením
• Součásti se přivedou do elektrického kontaktu -> Tím se okolí stykových ploch ohřeje na odtavovací teplotu
• Po zažehnutí oblouku nastává vlastní odtavení a ze svarových ploch srší jiskry (ochrana proti oxidaci spoje), protože materiál ubývá, musí se součásti k sobě přibližovat
• V další fázi se součásti (bez přerušení jiskření) k sobě přitlačí (tím se ještě odstraní zbylé nečistoty a vytvoří charakteristický otřep) a svaří
• Natavený materiál tuhne ve tvaru čočky
• Svar má velmi dobrou jakost
Bodové svařování
• Součásti se přeplátují, sevřou mezi dvě elektrody a zapne se elektrický proud
• Roztavení a svaření nastane ve stykových plochách obou součástí v místě největšího přechodového odporu
• Jakmile je svar proveden, vypne se nezávisle na obsluze svařovací okruh
• Svar dále tuhne pod tlakem -> je zabráněno vzniku staženin
• Elektrody:
o Jsou z mědi nebo jejich slitin
o Uvnitř jsou chlazeny vodou -> Vlivem chladícího účinku má svar jemnou krystalizaci
• K časovému omezení proudů se používá elektromagnetických stykačů (do 0,1 s) nebo elektronických prvků
• Svařovací tlak i proud probíhají v určité časové závislosti
• Svařovací stroje:
o Jsou mechanické nebo rychlobodovací automatické (až 500 bodů za minutu)
o V sériové výrobě rozměrnějších součástí, např. karosérii se užívá mnohobodových svářeček -> na jeden zdvih se zhotoví větší počet svarů
o Moderní svařovací stroje jsou vybaveny programovým řízením, které umožňuje složitější cykly
