Svařování za působení tepla a tlaku

Svařování za působení tepla a tlaku
• Při svařování dochází k natavení stykových ploch a vyvození tlaku, kterým nastane svaření
• Z metalurgického hlediska je jedno, jaký zdroj tepla se použije -> volí se způsob který nejlépe vyhovuje praktickým požadavkům

Svařování elektrickým odporem (odporové svařování)
• Svařovaným materiálem protéká v místě spoje elektrický proud -> je zde největší přechodový odpor -> Materiál se ohřeje na teplotu svařování a talkem se spojí (svaří)
• Teplo (Q), které vzniká, je dáno Joulovým zákonem
• Vzhledem k nízkým hodnotám pracovního napětí (0,5 až 20 V) a elektrického proudu (součásti krátké a masivní) se musí použít vysokých proudů (100 000 A i více)
• Potřebné teplo pro svařování se získá:
o Působením vysokých proudů v krátkém čase (tvrdý režim)
o Působením nižších proudů po delší dobu (měkký režim)
• U moderních svářeček se dává přednost tvrdému režimu
• Použití:Kusová a sériová výroba
• Výhoda: Možnost mechanizace a automatizace
• Každá odporová svářečka má dvě části:
o Mechanickou
 Skládá se z upínacího a přitlačovacího zařízení
o Elektrickou
 Skládá se z svařovací transformátoru, který slouží k ohřevu na teplotu svařování
o Všechny odporové svářečky pracují tak, že nejprve sevřou svařované součásti dosedacím tlakem a teprve potom do elektrod pustí svařovací proud
o Po svaření se nejprve přeruší přívod proudu a až potom se zruší dosedací tlak
o Podle druhu získaného spoje je svařování odporem:
 Stykové (na tupo)
 Bodové
 Švové
 Výstupkové