Výroba oceli
Výroba oceli
Ocel je veškeré technické kujné železo, které obsahuje maximálně 2% uhlíku (C)
Výroba ocelí prošla řadou vývojových fází, některé pochody jsou dnes standardní, ale i přes to se hledají stále nové, výkonnější a hospodárnější metody výroby.
Skoro všechna ocel se vyrábí ve stavu tekutém a to většinou zkujňováním surového železa a z menší částí zpracováním ocelového odpadu.
Tekuté surové železo i ocelový odpad se zbavuje oxidací přebytečného množství uhlíku a jiných prvků.
Tato výroba se jmenuje zkujňování a probíhá ve zkujňovacích pecích.
Nejvíce oceli se vyrábí v Martinských pecích. Ve světě se rychle rozšiřuje výroba v kyslíkových konvertorech (málo oceli se vyrábí v konvertorech klasických). Výroba oceli v elektrických konvertorech naráží na cenu elektrické energie.
Výroba oceli v konvertorech
V klasických konvertorech se do tekutého surového železa dmýchá atmosférický vzduch nebo vzduch obohacený kyslíkem, popř. směs čistého kyslíku s vodní párou či oxidem uhličitým. Vzduch se do konvertoru dmýchá dnem, kde jsou četné otvory. Dmýchaný vzduch musí mít takový tlak, aby roztavený kov nemohl vniknout do otvorů dna.
Klasické konvertorové pochody se dělí na kyselé (besemerování) a zásadité (thomasování).
