Konvertor je nádoba hruškovitého tvaru

Konvertor je nádoba hruškovitého tvaru, zhotovená v ocelového plechu a sklopná kolem vodorovné osy. Plechový plášť konvertoru vyzděn kyselou nebo zásaditou vyzdívkou. Těleso konvertoru je upevněno v ocelovém prstenci, který má dva vodorovné čepy, jimiž je konvertor uložen v ložiskách stojanu, jeden z čepů je dutý a přivádí se jím vzduch do vzduchové skříně pod dnem. Druhý čep bývá plný a spojen s ozubeným pastorkem nebo šroubovým kolem sklápěcího zařízení.

Hloubka lázně bývá 400 až 800 mm. V konvertoru může být jen tolik surového železa, aby při skloněném konvertoru nedosahoval kov k nejnižší díře dna.

V konvertorech se zpracovává výhradně tekuté železo z vysoké pece, protože vysoké pece a konvertory mají odlišný způsob rytmus práce a rozdíl odpichu z vysoké pece a objem konvertoru je příliš velký, není možno zpracovávat v konvertoru surové železo dovážené přímo od vysoké pece, proto se surové železo vylévá z dopravních pánvích do mísičů dostatečně velkého objemu a z nich se podle potřeby odebírá a dováží k jednotlivým konvertorům.

V dnešních konvertorových ocelárnách jsou výhradně válcové mísiče na 500 až 2 000 t surového železa a vytápějí se generátorovým, vysokopecním nebo koksárenským plynem

Thomasovy konvertory
Nejvíce potřebného tepla se uvolňuje spalováním fosforu a proto musí být v surovém železe nejméně 1,7 % fosforu, ale křemíku má mít co nejméně. Při výrobě se přisazuje pálené vápno, aby se vázaly oxidy křemičitý a fosforečný.

Konvertor má zásaditou vyzdívku z dolomitu.

V zásaditých konvertorech lze zpracovávat 8 až 10 % ocelového odpadu (vratný ocelový odpad, nálitky, apod.). Tavba trvá 40 až 60, záleží na jakosti surového železa a kvalitě vyráběné oceli.